Když bylo po sklizni bavlny, nastal čas doplnit zásoby na farmě. Jako
důvěryhodná osoba jsem byl pověřen plantážníkem, abych obstaral zásoby ve
městě a protože paní s dcerami si chtěly nakoupit na novou plesovou sezónu
bez znuděného chlapa, nechal jsem zapřáhnout vůz a vyrazil do New Orleans.

Seví že jsem se nevěnoval jen zásobám, ale navštívil jsem i mnohé bary a
kořalny, kde jsem dlouhé hodiny přemlouval své kamarády, aby upustili od
hříšného života, plného pitek a násilí. Pochopitelně jsem navštívil i mnohý
vykřičený dům a do brzkého rána přesvědčoval lehké děvy, aby se daly na život
cnostný bez tělesných hříchů. Zvláště Fat Louise jsem přesvědčoval velmi
intenzivně.

Tak sem se po pár dnech vracel na farmu s roztřesenejma rukama, bolavou
hlavou a zkaženým dechem. Taky  kabát schytal díru navíc, co s ní švadlena
nepočítala. To byla daň, co musel člověk zaplatit, když chtěl nakoupit jen to
nejlepší pro pána plantáže a jeho rodinu. 

Na zpáteční cestě jsem nikdy nezapomněl zastavit se u řezníka Simona, co měl
vždy kvalitní maso a taky moc dobrou kořalku. Nasekal mi vepřový i hovězí na
tak drobno, že to bylo jako jemná kaše. To jsem pak odevzdal naší Lulubell.

Ta ženská sice dělala kouzla Voodoo, takže z ní šel strach, ale v kuchyni byla
prostě famózní. Lulubell vzala rajčata, vořízla  jim vršky, jadřinec vyhodila a
vydlabala lžící vnitřek rajčete. Ty semínka a vodříznutý vršky rajčat najemno
nakrájela a smíchala s tím jemným masem od Simona. Řádně to celý osolila a
okořenila Cajunským kořením, o kterým jsem psal už dříve a tu směs nacpala do
prázdnejch rajčat. Vše na pekáč a hybaj do trouby. Panečku, to byl nával u
kuchyně. Někdy k tomu uvařila brambory, rejži nebo byl jen chleba.

Olaf Ketchupson